Scott Lang a celá jeho rodina se ocitnou v Kvantové říši, subatomárním světě, kde Janet Van Dyneová strávila téměř polovinu svého života. Jak se ukáže, vůbec tam nebyla sama a její společník není rád, že ho opustila. Nyní musí přijít na to, jak se dostat zpět do našeho světa a zároveň zabránit Kangovi Dobyvateli, aby udělal totéž.
Pátá fáze MCU právě začíná! Jako dlouholetý fanoušek bych si přál, aby se série vrátila v plné kráse a slávě poté, co čtvrtá fáze postrádala směřování a následné produkce, které k ní patřily, se vyznačovaly především nedomyšlenými scénáři, prosazováním nových postav na úkor těch starých a nevyrovnaným, až příliš směšným tónem všeho. V době, kdy MCU teprve začínalo, odvedl úžasnou práci už samotný fakt, že po sobě jdoucí filmy končily náznaky toho, co nás čeká. Věděli jsme, že Avengers přijdou. Na konci jsme také poznali jejich protivníka – Thanose, šíleného titána. Druhá fáze byla z hlediska struktury mnohem slabší. Jak úvodní film („Iron man 3“), tak celkové směřování série (rozvíjení postav, ukázání, kde jsou Kameny nekonečna) ji nesrazilo na kolena, a to natolik, že po zhlédnutí „Avengers 2: Čas Ultrona“ jsem neměl žádnou velkou chuť vidět další díl. Pak ale přišla zatím nejdokonalejší fáze – ta, ve které se Thanos konečně odhodlá k činu. I nejslabší film třetí fáze lze stále směle označit za dobrý a finále by klidně mohlo sloužit jako závěr celého MCU. Slepici, která snáší zlatá vejce, však nezabiješ, a tak bylo jasné, že čtvrtá fáze musí přijít. Jaký byl její plán? I sám Kevin Feige před časem přiznal, že obecně žádná. Věděli, že chtějí představit koncept multiverza, ale kromě toho se rozhodli trochu experimentovat. A jakkoli se mi líbil úvod v podobě „WandaVision“ a zajímalo mě, co ještě udělají s televizní znělkou, málem to bylo horší. Ale to je všechno vedlejší, protože čtvrtá fáze je u konce. Jaká tedy slibuje být ta pátá? No… Nic.
Recenze filmu Ant-Man a Wasp: Kvantománie (2023) [Disney]. Vize světa bez vajec
Jak jsi mohl vzít koncept světa tak rozsáhlého, dokonce tak neomezeného, jako je Kvantová říše, a pak ho tak krásně promrhat? Už poslední „Doctor Strange“ koncertně zpackal téma multivesmíru, aby vyprávěl zhruba obecný příběh o ovládnutí sil větších, než jsme my sami, a nyní se v podobném duchu prezentuje nový „Ant-Man“. Protože je třeba vědět, že celá nová dimenze ve filmu je doslova na třech místech a vypadá spíš jako nějaká obyčejná mimozemská planeta, kterou uvidíte v příštích „Strážcích Galaxie“, než jako úplně jiná dimenze. Ve filmu není nic, co by udrželo divákovu pozornost na delší dobu – i když vůbec ne proto, že není na co koukat. Právě naopak! Každý další záběr doslova utápí, zaplavuje množstvím detailů a pohybujících se objektů, které by klidně vydalo na několik dalších filmů a ještě by zbylo dost místa. Film tak působí nepřehledně, rozháraně. Je to, jako bych požádal batole, aby nakreslilo co nejkrásnější obrázek. Je znát, že se bude snažit ze všech sil, použije doslova všechny dostupné barvy pastelek, fixů, třpytek, barev a všeho ostatního. Nakonec však jeho výtvor bude vypadat spíš jako zvratky jednorožce než jako něco skutečně působivého. A právě tak se, mírně hyperbolizováno, prezentuje vizuální rovina „Quantomanie“. Když se k tomu přidá 3D efekt, člověk může opravdu omdlít. Je dobře, že projekce je na poměry MCU relativně krátká – celá se blíží dvěma hodinám.
Obyvatelé Kvantové říše z toho vycházejí úplně jinak. Dají se rozdělit do dvou širších kategorií. Na jedné straně tu máme postavy, jejichž hlavním úkolem je rozesmát. Máme tu postavu Billa Murrayho, který se ve filmu objeví doslova na jednu scénu, svérázného glutea, kterého fascinuje, kolik má kdo v těle děr, protože on nemá ani jednu, nebo chlápka, kterému se rozsvítí čelo, když vám čte myšlenky. Na druhé straně tu máme seriózní rebely z Odboje v čele s bojovnou Yentorrou (Katy M. O’Brian). Protože musíte vědět, že „Kvantománie“ je tak trochu jako kvantové „Hvězdné války“. Je tu zlé impérium v čele s Kangem (Jonatham Majors), je tu odvážné hnutí odporu, roboti, vesmírné lodě a dokonce i obrovská budova obehnaná silovým polem. Problém je, že tato jejich bitva není vůbec zajímavá. O klaďasech nevíme prakticky nic kromě toho, že stojí proti Kangovi, a víme jen to, že ten je nemilosrdný. Z hlediska designu také není o čem psát eseje. Glutek je vtipný, to jistě, ale kromě něj je většina postav humanoid, obdařený v lepším případě podprůměrnou hlavou a v horším vypadající jako obyčejní lidé. Co dělají obyčejní lidé v Kvantové říši? To nevíme.
Ant-Man a Wasp: Kvantománie – Scénář psaný na koleně
Scénář působí nedotaženým dojmem. Stejně jako celý lore Kvantové říše se zdá být neexistující – jako by někdo prohlásil, že něco bude přidáno později, nejdříve natočíme film – veškerá logika jako by vyletěla oknem v poměrně raném stádiu vývoje. Když se nad tím pořádně zamyslíte, celý konflikt filmu, celá situace, vychází z toho, že Janet (Michelle Pfeifferová), kdykoli se jí zeptáte na potenciální problémy, odpoví, že na to teď nemá čas. Načež problémy nastanou a nikdo neví, co má dělat, protože Janet je příliš zaneprázdněná. stojí nebo sedí. Někde v polovině promítání Kang Scotta (Paul Rudd) dost podráždí, čímž nakonec rozhodne o jeho osudu. Problém je v tom, že toto Ant-Manovo znepřátelení nedává vůbec žádný smysl. Přichází z ničeho nic, zcela mimoděk, protože děj musí pokračovat právě tímto směrem a je jedno, že to logicky nedrží pohromadě. Režisér Peyton Reed navíc nedokáže vybudovat prakticky žádné napětí. Nemáme pocit, že by postavám někdy hrozilo skutečné nebezpečí, a velký záporák Kang….. Nebudu psát, co se s ním stane. Stačí říct, že z jeho osoby v tuto chvíli necítím velké nebezpečí.
„Kvantománie“ také nemá smysl pro to, kdy je vhodné a kdy není vhodné se smát. Tento prvek mě bolí asi nejvíce, protože první dva „Ant-Mani“ jsou jedny z nejnevynucenějších vtipných filmů v celém MCU. Třetí díl je naopak těmto filmům naprosto nepodobný. Možná to má co dělat s tím, že ho napsal naprostý amatér na téma velkých blockbusterů, jistý Jeff Loveness, těžko říct. Vizuální gagy tu prakticky neexistují, ani ve Scottových kumpánech není co hledat, a ty vtipy, kterých se dočkáme, jsou často buď přehlédnutelné, nebo prostě nemístné. Jejich ztělesněním je M.O.D.O.K.. Možná jste viděli, jak tato postava vypadá v dnešním filmu, ale pro jistotu nebudu psát, kdo a jak ji hraje. Dalo se čekat, že to nebude stejná postava jako v komiksu, ale to, co nám tvůrci naservírovali, je do nebe volající. M.O.D.O.K.. Je to chodící (létající) vtip, jeho příběh nemá žádnou hloubku a závěrečná scéna s ním je jedno z největších nedorozumění, které jsem v celém MCU viděl.
Lidé se upínají k tomu, že Waititi se natáčením filmu „Thor: Láska a hrom“ vzdálil. Ale vždyť už předchozí díly totálně znásilnil svým „Ragnarokem“, teď jen přidal další. Jeho třetí díl se mi v době uvedení do kin nelíbil, protože až příliš razantně změnil celý děj Asgardu, ale když jsem usedl ke sledování čtvrtého dílu, alespoň jsem věděl, co mám očekávat, takže jsem přesně to dostal a skvěle se bavil. A Taika chápe, kdy je čas ubrat na vtipech a nechat scénu prostě vyznít. To samé se nedá říct o Peytonu Reedovi. „Ant-Man a Wasp: Kvantománie“ je dvouhodinová slátanina plná nedotažených nápadů a laciných vtipů. Scott a Cassie jsou spolu rozkošní a Kang ukáže další ze svých mnoha tváří a párkrát i silně zapůsobí, ale nakonec místo skvělé řachandy dostaneme dvouhodinový trailer na „Kangovu dynastii“. Vzhledem k tomu, že postava byla představena už ve filmu ‚Loki‘, troufám si tvrdit, že dnešní film je prostě zbytečný. Dívat se na něj sice dá, ale stejně tak byste to mohli neudělat a neměli byste mít problém pochopit i další díly této etapy. Velká škoda.
