Rok 1986 navždy změnil tvář amerického komiksu dvěma přelomovými díly. Jedním z nich byli dvanáctidílní Strážci (Watchmen) a druhým Batman: Návrat temného rytíře (Batman: Dark Knight Returns) – příběh, který je bezesporu označován za nejdůležitější a nejlepší netopýří příběh, jaký byl kdy napsán. A vlastně i jediným, naprosto povinnou četbou a povinnou výbavou každého fanouška obrázkového média.
Komiksy o Batmanovi
Dny Batmana jsou sečteny. Už je to několik let, co Bruce Wayne oblékl kostým a masku, a nyní je z něj stárnoucí muž, který si užívá pochybných, v jeho případě, půvabů života miliardáře na penzi. Ve Spojených státech se nedaří, obavy ze studené války chladí lidská srdce a zločinnost je na vzestupu. Pozoruhodné je, že staří hrdinové už nejsou aktivní a vládou řízený Superman se zaměřil spíše na záležitosti velké politiky než na pomoc malým lidem. Když nad Gotham dorazí nejteplejší léto v historii a v ulicích se objeví nový gang krvežíznivých a po moci toužících Mutantů, v Bruceovi se něco zlomí. Brzy se Batman vrací, a přestože už není tak schopný jako dřív, začíná vykonávat spravedlnost. V médiích se rozpoutá bouře a obyvatelstvo se rozdělí na příznivce a odpůrce jeho činů. Policie začíná pátrat po Temném rytíři, kolem něhož se pomalu stahuje smyčka vedoucí k nevyhnutelné tragédii…..
Každou chvíli slyšíte, jak DC nebo Marvel ohlašují revoluci a změnu statusu quo hrdinů, ale zdá se, že moderní tvůrci zapomněli, jak se to dělá. Před třiceti lety Alan Moore a Frank Miller ukázali, jak na to – vše, co následovalo, bylo jen replikou tohoto schématu. Mimochodem nikdy nepřekonané. Zápletka DKR je zdánlivě jednoduchá, ale to, co s ní tvůrce Sin City provedl, čtenáře překvapilo, zmátlo a šokovalo. Neexistují zde žádné jednoduché odpovědi ani řešení; místo toho se Batman ukazuje být lidštější než kdykoli předtím. Navíc jeho činy mají dopad na společnost, média (Miller jako nikdo před ním využívá tisk a televizi a jejich význam) a politická a právní rozhodnutí.
Stejně důležití jako Batman jsou však i kolektivní hrdinové. Prvním z nich je společnost, která odráží obavy a nálady osmdesátých let, a druhým je skupina postav z DC Comics, k nimž se váže nejvíce fanouškovských příchutí. To, jak se změnili, když byli „v důchodu“, a jak tyto změny korespondují se známými fakty, dodává zábavě novou kvalitu.
To vše je samozřejmě dokonale, i když střídmě, ilustrováno. Miller, známý svou hravostí s černou barvou, ji zde téměř nepoužívá, což podtrhuje dobře umístěný inkoust, stejně jako znamenitá pastelová barevnost. Každá deska je tak přes svou jednoduchost krásná a celek je velmi působivý. Čtení rozptyluje případné pochybnosti – DKR je skvělý komiks a tato velikost je cítit na každém kroku. Není divu, že se umístil na třetím místě v žebříčku nejlepších alb všech dob.